Zápisky bloggera (14): Před dvěma lety doslova vstal z mrtvých. Jak se žije s umělou aortou?

Dva roky nazpět, 22. prosince 2021, jsem skončil v nemocnici s rozsáhlou disekcí aorty - v podstatě se rozpadla hlavní tepna v těle, která vede přímo ze srdce. Je doslova zázrak, že začínající tamponáda, tedy krvácení do hrudníku a následné utlačení srdce, bylo natolik pomalé, že mě v olomoucké nemocnici stihli zachránit život. Od smrti, či v lepším případě poškození mozku a orgánů, mě dělily hodiny, možná i minuty.

Můj kompletní příběh najdete ve starším článku, kde popisuji nejen příznaky, ale také průběh mého pobytu v nemocnici a následnou rekonvalescenci. Díky tomu, že jsem ještě mladý, dal jsem se dal do kupy poměrně rychle a už po měsící jsem šlápnul pedálů do rotopedu a po třech měsících vyrazil na kolo. Dřív to nešlo, musel jsem počkat, až mi sroste a zpevní se hrudní kost.

Nepřehlédněte: Přežil jsem svou smrt: Operace hrudníku, protéza ascendentní aorty a doživotní omezení

Sport? Musím se hlídat

Protože jsem si musel hlídat tepovku a tlak, bral jsem zpočátku různé prášky. Ty jsem postupně vysadil a už od září 2023 jsem zcela bez medikace. Neomezuje mě ani betablokátor, který uměle snižuje funkci ANS (autonomního nervového systému) a tudíž potlačuje snahu srdce tepat při námaze rychleji.

Čtěte dále: Jak fungují beta-blokátory: Snižují stres, tepovou frekvenci i krevní tlak. Jak ovlivňují můj život?

Což ale neznamená, že se nehlídám. Tlak si měřím už jen ze sportu, mám jej naštěstí historicky normální - pohybuje se v klidu mezi 110-120 (systola) na 65-75 (diastola). Aorta, stejně jako jakákoliv jiná tepna v těle, je tlakem krve namáhaná, takže čím je tlak nižší, tím lépe. A protože s rostoucí tepovou frekvencí roste i tlak, je pro mě vhodné nechodit při aktivitách do maxima. 

Tip: Měření tlaku s Garminem: Chytrý tlakoměr Index BMP u nás nekoupíte, ale tlak přesto můžete sledovat

Klidovku (KST) jsem měl dříve okolo 50 tp/m, teď bez medikace šla výš, na 55-60 tp/m. Tím, jak se šetřím při aktivitách, už srdce není tak trénované a klidovka tak šla nahoru. Během aktivit nechodím přes 160 tp/m (dříve i 180 tp/m), průměrku mívám okolo 135 tp/m na běžném kole, na elektrice pak to jde kousek níž, tak okolo 125 tp/m. S beta-blokátorem bývala průměrka i okolo 100 tp/m, což bylo v té době žádoucí.

Další podrobnosti: Tepová frekvence: Sledování, nastavení, limity, grafy, historie, sdílení tepu

Potíže? A kdo nějaké nemá...

Je každopádně zajímavé, jak se lidské tělo dokáže po tak invazivním zákroku dostat rychle do kupy. Měl jsem rozříznutou celou hrudní kost (cca 25 cm), komplet zničený prsní sval (rok jsem ho dával do kupy), necitlivá třísla - obojí kvůli zavedení kanyl pro mimotělní oběh (hodinu mi netlouklo srdce), vodu na plicích, srůst bránice a plic atd. A dnes? Už se cítím skoro jako dříve - nikdo by na mě nepoznal, co se mi přihodilo.

Tip: Jak se žije a sportuje bez beta-blokátoru: Roste tepová frekvence a s ní i zátěž, ale také fyzický stres

Přitom mám v hrudníku šest sedm centimetrů dlouhou protézu aorty (tepna široká cca 4 cm), která je vyrobena z materiálu podobnému Goretexu, v hrudní kosti hromadu železa, celkem deset spon, které držely sternum pohromadě, když srůstala (a už tam zůstaly, načež částečně vyhřezly ven), velkou jizvu v třísle a na prsním svalu, jizvy po drenech v břiše a u žeber, studené prsty na nohou na rukou, protože mi tělo funguje jina než dřív atd.

Je také zajímavé, že od té doby, co mám v hrudníku protézu, vnímám svůj tep 24 hodin denně. Prostě cítím, jak mi bije srdce - někdy více, někdy méně. Zpočátku jsem kvůli tomu nemohl ani spát. A nejvíce ho cítím při aktivitě - to mi hrudník doslova buší, jako by mi srdce chtělo vyskočit krkem ven. Ale zvykle jsem si a ta vděčnost za to, že tu mohu být, to všechno přebije.

Važme si života. Je to jediné, co nelze nahradit

Díky patří nejen celému olomouckému kardiochirgickému týmu (operace trvala devět hodin), ale samozřejmě mojí rodině, co mě podržela, když mi bylo nejhůř, a také tomuto webu - už necelých 14 dnů po operaci jsem napsal první články a testoval hodinky Venu 2. Byla to vlastně první činnost, co jsem po operaci mohl dělat a co mě okamžitě motivovala. Zvlášť, když to bylo v době, co Garmin uvedl Epixy a Fénixy 7.

Vůbec, sport je něco, co dokáže člověka hodně povzbudit a tlačit dál. Letos jsem na kole najezdil 14 400 km, strávil stovky hodin v posilovně, nachodil stovky kilometrů. A pokaždé děkuji vesmíru za to, že mám možnost dělat, co mě baví. Už jsem tu totiž dva roky nemusel být. Po takové příhodě člověk zjistí, co je opravdu důležité - život samotný. 

A já doufám, že tu ještě pár let budu a že budu moct kromě jiného i nadále vytářet tento web, který mě tak baví. A díky i vám, co jej čtete, protože bez vás by to nemělo celé smysl.