Garmin možná ví, jaké mám mít tréninky. Ale jak pozná, jakou zátěž a kolik vlastně potřebuji?

Funkci Zaměření zátěže používám už řadu let. Garmin v ní sleduje trénink za poslední čtyři týdny a rozděluje jeho náročnost do tří kategorií – nízko aerobní, vysoce aerobní a anaerobní.

Každá má svůj barevný ukazatel a přerušovaně vyznačený optimální rozsah. Pokud se do něj trefím, je všechno v pořádku. Pokud ne, hodinky mě upozorní, že bych měl některý typ zátěže přidat.

Často mi například říkají, že mám málo vysoce aerobní zátěže. A většinou mají pravdu. Jezdím hodně na kole v nižších intenzitách, takže se mi snadno stane, že nasbírám spoustu nízko aerobní zátěže, ale té vysoce aerobní už tolik ne. 

Doporučení Garminu tedy rozhodně nepovažuji za nesmyslná. Jen bych rád věděl, z čeho vycházejí.

Nepřehlédněte: Zaměření zátěže: Hodnotí, zda je váš trénink produktivní a jestli se nachází v optimálních oblastech

Kolik zátěže zvládnu? To Garmin odhadnout umí

U celkové tréninkové zátěže je princip poměrně srozumitelný. Garmin zná historii mých aktivit, jejich délku a intenzitu, sleduje vývoj kondice a dokáže odhadnout, jak velká zátěž je pro mě obvyklá.

Krátkodobá zátěž vychází z nedávných aktivit, přičemž jejich vliv postupně klesá. Dlouhodobá zátěž zase poskytuje pohled na delší období. Díky tomu hodinky poznají, zda trénuji přibližně stejně jako dosud, zda jsem výrazně přidal, nebo naopak polevil.

Z toho se dá odvodit také optimální rozsah celkové zátěže. Nejde samozřejmě o přesné měření toho, co moje tělo zvládne, ale o model postavený na dosavadním tréninku a odhadu kondice. Jenže u Zaměření zátěže je situace trochu jiná.

Tip: Krátkodobá a dlouhodobá zátěž: Primární metrika Stavu tréninku ukazuje, jak moc makáte

Proč mám mít právě tolik anaerobní zátěže?

Na mém grafu z posledního víkendu vidím za poslední čtyři týdny 1 912 bodů nízko aerobní, 1 522 bodů vysoce aerobní a 989 bodů anaerobní zátěže. Celkem tedy 4 423 bodů zátěže. Garmin přitom všechny tři složky hodnotí jako optimální a celkové zaměření označuje za vyvážené.

To znamená, že nízko aerobní zátěž tvoří přibližně 43 %, vysoce aerobní 34 % a anaerobní 22 %. Ale proč je právě takové rozložení v pořádku? A proč Garmin nakreslil optimální rozsahy právě tam, kde jsou?

Nejde přitom o jediné správné hodnoty. Přerušované obdélníky představují poměrně široká rozmezí, takže bych mohl mít jednotlivých typů zátěže trochu více nebo méně a pořád bych byl v optimu. Zajímá mě však, podle čeho Garmin určuje hranice těchto rozmezí.

Vychází z mého VO2 max? Z celkové dlouhodobé zátěže? Z toho, jaké sporty provozuji? Z historie jednotlivých intenzit? Nebo používá obecný doporučený poměr, který pouze přepočítává podle množství tréninku? To jsou různé možnosti. A nevím, která z nich je správná.

Tip: Tréninková zátěž a tréninkový efekt: Pro přesnější měření při cyklistice je dobré mít snímač výkonu

Garmin vysvětluje, co mám sledovat. Ne proč

Na webu Garminu jsem našel popis Zaměření zátěže i vysvětlení jednotlivých kategorií. Dozvěděl jsem se, proč je vhodné kombinovat různé intenzity a že jejich vyvážené zastoupení může přispět k lepšímu tréninku. Jenže konkrétní způsob výpočtu optimálních rozsahů tam chybí.

Garmin neuvádí, jaké údaje do jejich stanovení vstupují, jakou mají váhu ani zda se doporučené poměry mění podle individuální kondice a tréninkových cílů. Alespoň já jsem takové vysvětlení v jeho veřejné dokumentaci nenašel.

Přitom právě to je podstatné. Když mi hodinky oznámí, že mám málo vysoce aerobní zátěže, rád bych věděl, proč bych jí měl mít zrovna tolik, abych dosáhl na doporučený rozsah.

Možná má Garmin pro takové doporučení velmi dobrý důvod. Možná používá propracovaný model, který zohledňuje řadu individuálních údajů. Ale z grafu ani z dostupného vysvětlení se to nedozvím.

Vyvážené podle koho?

Je tu ještě jedna věc. Optimální skladba tréninku přece nemusí být stejná pro každého. Jiné cíle má člověk, který se připravuje na maraton, jiné cyklista zaměřený na dlouhé vyjížďky a jiné někdo, kdo sportuje především pro zdraví a udržení kondice. I kdyby všichni měli podobnou celkovou tréninkovou zátěž, nemusí pro ně být ideální stejné zastoupení jednotlivých intenzit.

Zohledňuje to Garmin? A pokud ano, jak? Nevím. A právě to mi na celé metrice chybí. Nechci tím říct, že Zaměření zátěže nefunguje. Naopak, často mi poskytuje užitečnou zpětnou vazbu a upozorní mě na něco, co bych jinak přehlédl. Jenže když mi hodinky ukazují tři optimální rozsahy, automaticky to vyvolává dojem, že nějaká ví, jaká skladba tréninku a aktivit je pro mě nejlepší.

Možná to ví. Ale já nevím, jak k tomu dospěly. A dokud Garmin podrobněji nevysvětlí, podle čeho hranice jednotlivých rozsahů stanovuje, zůstává pro mě jedna otázka otevřená: Když se mám trefit do optimálního rozmezí, jak vlastně Garmin poznal, kam ho má „nakreslit“?