K čemu hodinky? Němka Blanka Dörfelová běžela maraton bez nich a málem překonala národní rekord

V době, kdy nám sportovní hodinky dokážou ukazovat aktuální tempo, tepovou frekvenci, běžecký výkon, odhad cílového času nebo výdrž (Stamina) v reálném čase, působí podobný výkon téměř neuvěřitelně. Zvlášť když šlo o její maratonský závodní debut.

Dörfelová se totiž rozhodla, že se při závodě nebude řídit čísly na displeji, ale vlastním pocitem. Tak, jak to bylo běžné ještě před pár lety, kdy technologie zdaleka nebyly na takové úrovni jako dnes. Mnozí z nás se dnes už bez hodinek ani „nevytento“... (Ostatně já je mám na ruce 24/7.)

Nejrychlejší německý maratonský debut v historii

Frankfurtský maraton se běžel v neděli 25. října a Dörfelová do něj nastupovala jako německá mistryně na 10 000 metrů. Za sebou měla také výborné výsledky na kratších tratích a náročnou přípravu, jejíž část absolvovala v americkém Boulderu.

Přesto její výsledek překvapil. Časem 2:20:46 překonala dosavadní nejlepší německý maratonský debut Melat Kejetové z roku 2019, která tehdy v Berlíně zaběhla 2:23:57. A rovnou se zařadila na druhé místo historických německých tabulek.

Rychlejší byla pouze Irina Mikitenková, která v roce 2008 vytvořila německý rekord časem 2:19:19. Dörfelovou tak od národního maxima dělilo jen 87 sekund. Ve Frankfurtu nakonec Dörfelová skončila druhá za Etiopankou Zeinebou Yimerovou, která zvítězila v čase 2:19:45. Na vítězku tedy Němka ztratila jen 61 sekund.

Hodinky nechala doma záměrně

Nešlo o zapomenuté hodinky ani o jednorázový experiment. Dörfelová už před závodem otevřeně říkala, že poběží bez hodinek a spolehne se na vlastní pocit. Stejným způsobem podle svých slov běhá také při tréninku. Jakou značku či model hodinek případně používá, jsem bohužel nezjistil.

Na maratonskou vzdálenost přitom rozhodně nevyrazila nepřipravená. Přestože ve Frankfurtu závodila na 42,195 kilometru poprvé, v tréninku už tuto vzdálenost překonala. Při přípravě v Boulderu absolvovala běh dlouhý 42,3 kilometru a v některých týdnech naběhala více než 200 kilometrů.

Zkušenosti s dlouhými běhy tedy měla, jen nepotřebovala mít tempo neustále před očima. Po závodě dokonce uvedla, že bez hodinek vůbec nevěděla, jak rychle běží.

A podle výsledku si síly rozložila mimořádně dobře. Na 30. kilometru měla mezičas 1:39:52, v další části závodu se posunula na druhé místo a v závěru dokonce stahovala náskok vedoucí Yimerové. Druhou polovinu maratonu navíc zaběhla o 12 sekund rychleji než první.

Samozřejmě je potřeba dodat, že běh bez hodinek neznamená běh bez jakýchkoli informací o tempu. Na maratonu jsou k dispozici vodiči, časomíra na trati a mezičasy. Dörfelová navíc není rekreační běžkyně, ale zkušená atletka s výbornými výsledky na kratších tratích.

Běhat už jen bez hodinek?

Samozřejmě že ne. Bylo by nesmyslné z jednoho mimořádného výkonu vyvozovat, že běžecké hodinky nemají smysl. Pro většinu amatérských běžců jsou naopak velmi užitečné.

Průběžná kontrola tempa pomáhá nepřepálit začátek závodu, tepová frekvence může usnadnit hlídání intenzity a záznamy z tréninků umožňují sledovat dlouhodobý pokrok. Hodinky navíc poskytují údaje, které bychom pouhým pocitem zjistili jen obtížně.

Jenže příběh Blanky Dörfelové připomíná něco, na co se při pohledu na stále dokonalejší garminy možná trochu zapomíná. Hodinky jsou nástroj, nikoli podmínka dobrého běžeckého výkonu.

Schopnost vnímat vlastní tělo, odhadnout správné tempo a poznat, kolik sil ještě zbývá, se nedá jednoduše nahradit další metrikou nebo algoritmem. A právě u zkušených běžců může být tento cit mimořádně přesný.

Možná bychom si proto měli občas vyzkoušet běh bez neustálé kontroly tempa a tepové frekvence. Ne nutně bez hodinek, klidně jen s vypnutými upozorněními nebo s jinou datovou obrazovkou. Ne proto, že bychom měli moderní technologie odmítat, ale abychom se naučili lépe vnímat vlastní úsilí.