Jízda na kole uvnitř: rotoped, válce, trenažér + tip, jak si poradit bez snímače rychlosti

Indoor cycling, neboli jízda na kole uvnitř, je aktivita, kdy jednak není k dispozici signál GPS, aby změřil vaši rychlosti či ujetou vzdálenost, jednak při jízdě stojíte na místě, takže vzdálenost ani měřit pomocí GPS nelze. Tato vnitřní aktivita může mít řadu podob, každá má svoje specifika.

Přiznám se, že jízda na kole, ať už je to rotoped či válce, mne vlastně moc nebaví. Ten pocit, když jedete venku, ať už je jakékoliv počasí, vám žádná vnitřní aktivita nenahradí. Válce a případně rotoped používám jen tehdy, když to fakt jinak nejde a potřebuji pořešit svoji „závislost“. Nutno ale říct, že po operaci je rotoped ideálním prostředkem, jak se zase dostat do formy, aniž by člověk riskoval jízdou venku do doby, než bude plně fit. A proto vlastně vzniknul tento článek – když jsem jezdil na lázeňských rotopedech. 

TIp: Pobyt v lázních: Reálná pomoc, nebo ztráta času?

Rotoped jako základ 

Nejjednodušší a nejdostupnější je jízda na běžném rotopedu. Sednete si a šlapete, před sebou máte displej se základními údaji. Magnetickým odporem si měníte zátěž, lepší rotopedy ukážou výkon, jakým šlapete, přímo ve wattech. Dozvíte se rychlost, jakou aktuálně jedete, čas strávený jízdou, průměrnou rychlost jízdy, případně kadenci šlapání. Některé rotopedy mohou mít i snímač tepu v řídítkách (držadlech), případně možnost připojit externí snímač bezdrátově nebo kabelem.

Rotoped jsem několikrát využil po úraze na rozježdění, abych se rozhýbal s nízkou zátěží, a současně nemusel řešit balanc na kole či počasí. Kdykoliv je třeba, odpočnete si, aniž byste museli slézat z kola. Nevýhodou rotopedu je nízká míra upravitelnosti posedu, v podstatě sedíte „narovno“ a řídítka (držadla) máte jen jako oporu. O stejném posedu jako máte na kole nemůže být řeč, už jen proto, že je jiná pozice sedla vůči pedálům a řídítkům, a hlavně sedlo je prostě měkké a stavěno na pohodlí, ne na výkon.

Rotoped bude dlouhodobě vyhovovat lidem, co na kole moc nejezdí, případně na něm nejezdí vůbec a berou jej jako kardio trénink. Většina rotopedů nemá možnost připojit hodinky či cyklonavigaci skrze ANT+ nebo Bluetooth, takže nelze provést záznam jízdy do deníku Connect. Údaje se zobrazují pouze na displeji přístroje a vy si můžete maximálně zaznamenat tep pomocí hodinek nebo hrudního pásu.

Samostatný trenažér

Pokročilejším rotopedem je trenažér, někdy také spinningové kolo. Ten umožňuje výrazně širší možnosti nastavení řídítek, sedla, sedlo je obyčejně sportovnější, zkrátka pozice při jízdě se více blíží pozici na silničním kole. Je zde i více možností pro nastavení jízdy, můžete si nastavit některý z programů, který simuluje změny při jízdě – kopce, roviny, případně i jiné povrchy, a to změnou zátěže. Lepší trenažéry umožňují propojí s aplikacemi simulující reálnou jízdu na kole pomocí ubíhající krajiny – zkrátka si více připadáte, jako když jedete venku.

Některé trenažéry umí také připojit hodinky či cyklonavigace, v nichž se pak ukládají data jako při běžné jízdě na kole – a tudíž se ukážou klasicky v deníku Connect. Některé modely podporují také tréninky – ten si nastavíte v hodinkách nebo navigaci a připojený trenažér simuluje jízdu dle nastaveného schématu. Dokonce je možné (což jsem zatím neměl možnost vyzkoušet), nahrát si trasu a hodinky z ní vytvoří tréninkovou zátěž přizpůsobující jízdu realitě (profil tratě, povrch…). 

Trenažér pro kolo

Druhou kategorií trenažéru je pak náhrada zadního kola silničního nebo horského kola. Z kola sundáte zadní výplet a celé kolo nasadíte na trenažér. Je tu i běžná kazeta, takže při jízdě na kole normálně řadíte a až na to, že se kolo nehýbe – je stabilní jako rotoped nebo klasický trenažér – se cítíte jako při běžné jízdě. I zde nechybí možnost jet podle programu, připojit se k cyklistické aplikaci s obrazem jízdy apod. Výhodou je, že sedíte na vlastním stroji (i když ten pocit je kvůli nehybnosti přece jen odlišný), nevýhodou pak náročnější instalace.

Základní cyklotrenažery (a také nejlevnější) se pak řadí do kategorie odporových. Nemusíte sundávat zadní kolo, jen celý stroj „nasadíte“ do držáku, zadní pneu se opře o odporový válec, který simuluje jízdu po silnici a je to. Pak už jen nastavíte patřičný odpor a můžete vyrazit. Lepší trenažéry opět umožňují jezdit podle programů, případně se připojit k chytrým aplikacím jako Zwift a na externí obrazovce simulovat reálnou jízdu či závod. 

Odporový cyklotrenažér má výhodu ve velikosti, a tudíž skladnosti a přenositelnosti. Nevýhodou je obvykle vyšší hlučnost daná kontaktem pneumatiky a válce, proto se doporučuje nepoužívat běžné silniční pneu, ale speciální určené jen pro trenažéry. Pokud ale nemáte dvě kola, jedno čistě pro trenažér, je zde nevýhoda v přezouvání, či výměně celého zadního kola. Ale za tu nižší hlučnost to stojí, zejména, pokud jezdíte v obýváku.

Válce pro pokročilé

Specifickou kategorií přístrojů pro jízdu doma jsou válce. Nic nikam není třeba připevňovat, jednoduše na válce postavíte kolo a můžete vyrazit. Jeden válec je pod předním kolem, dva pod zadním – ty jsou kousek od sebe a kolo mezi ně „zapadne“, takže nemůžete vyjet ani při vysoké rychlosti. Všechny válce jsou spojeny gumovým lankem, který dívky své pružnosti umožňuje nastavit válce pro různý rozvor kola. Válce jsou určeny především pro silniční kola, které mají kratší rozvor, ale i na menším horském kole se to dá. Já jezdím na 18,5“ horáku a jsem ve zcela krajní pozici.

Zásadním rozdílem válců oproti trenažéru je absence jakékoliv opory – prostě musíte držet balanc a neustále šlapat. A není to lehké se naučit, zpočátku jsem si připadal jako dítě, co se učí jezdit na kole. Nemůžete zastavit, protože spadnete. Nemůžete brzdit, protože spadnete. Nemůžete zatáčet, protože spadnete. Vše řešíte jen a pouze šlapáním a balancem. Je proto třeba jezdit vedle nějaké opory – já mám u sebe žebřiny, v bytě se obvykle jezdí ve dveřích, abyste se mohli přidržet futer (zárubní).

Když už zvládnete balanc, musíte se naučit měnit plynule kadenci, ignorovat brzdy a snažit se řídítek jen držet, ne řídit a tedy zatáčet. Dalším důležitým skillem je jízda s jednou rukou, to abyste mohli podrbat, utřít pot či napít. A to všechno při minimální kadenci tak 60 až 70, při nižší totiž ztratíte stabilitu. Je také nutno naučit se zaměřit pozornost – stačí se prudce hlavu otočit do strany a ztratíte rovnováhu. Všechny pohyby těla musí být plynulé. Asi nejnáročnější je pak jízda ze sedla, ale na tu jsem si zatím netroufl, to je vyšší dívčí. Platí, že válce jsou podstatně náročnější než trenažér. 

Válce mají samy o sobě odpor nastaven tak, aby to odpovídalo jízdě po rovné silnici. Mám vyzkoušeno, že bez přidaného odporu dokážu jet plus minus tou samou rychlostí, jako bych jel na silničních pláštích venku. Základní válce si s tímto vystačí, lepší mají možnost nastavit si několik úrovní odporu manuálně a ty nejlepší pak vzdáleně pomocí programu. Například model Elite Nero je kompatibilní s aplikacemi jako Zwift či Rouvy.

Indoor pláště se hodí

Já mám válce Elite Airon Digital, model starý nějakých pět šest let, který má dálkové ovládání odporu a je možné nastavit několik různých programů simulujících různé tratě. Rovněž má vysílač ANT+, takže si jej můžete spárovat s hodinkami. Mně se to ale nějak nezdařilo, takže pro snímání jízdy používám klasické snímače na kole od Garminu. Holt, je to už stařešina. 

U válců je naprosto zásadní používat indoorové pláště, protože kolo se „opírá“ hned o tři válce, což zvyšuje hlučnost oproti trenažérům. Nejprve jsem jezdil na klasických pláštích Continental, ale to jsem pak ani neslyšel zvuk filmů nebo videa, na které jsem se při jízdě díval. Když jsem si pořídil pláště přímo doporučené od výrobce, hlučnost se výrazně snížila. Pravdou ale je, že se trochu zvýšil odpor, protože pláště mají měkčí směs. 

Snímání dat jízdy

Pokud jezdíte na chytrém trenažeru s podporou bezdrátových funkcí a snímačů, jen spárujete hodinky nebo navigaci a můžete vyrazit. Data o jízdě se pak uloží do deníku Connect, případně se dají exportovat z externích aplikací, které při jízdě používáte. Pokud máte hloupý trenažér nebo válce, pak si pomůžete běžným snímačem rychlosti a kadence, který připevníte na pohybující se kolo. Tak to používám já. Snímač rychlosti je nutno zkalibrovat ručně, protože automatika pomocí GPS logicky nefunguje. 

U snímače rychlosti Garmin, který se připojuje na střed, probíhá ruční kalibrace jednoduše. V nastavení ve složce Snímače a příslušenství vyhledáte spárovaný snímač rychlosti a nastavíte položku Velikost kola na Manuálně – a poté jen zadáte obvod pláště. Tabulkám moc nevěřím, raději si obvod přeměřím sám. A protože na horském kole, které na válcích používám, mám dva výplety – jeden venkovní a jeden vnitřní, nemusím čidlo ani předělávat, ani překalibrovávat. 

Tip: Pro nastavení obvodu kola můžete použít i automatiku a tedy GPS – znamená to se však projet nejprve venku, což nelze u indoor plášťů. Ty jsou určeny opravdu jen do interiéru. Pokud ale jezdíte na běžných silničních pneu, které používáte i na válcích či trenažéru, pak není problém.

Ale co s rotopedem?

Problém nastává ve chvíli, kdy jezdíte na rotopedu nebo trenažéru, který nemá něco jako připojení hodinek či mobilního telefonu pomocí ANT+/Bluetooth a současně na něj nelze nijak namontovat čidlo rychlosti (čidlo kadence na šlapátka jde přidat vždy). Na toto existuje takový „trik“. Při šlapání si zapnete aktivitu Kardio, která bude měřit váš tep během šlapání. Po skončení a uložení aktivity změníte její typ. To můžete provést jak v mobilní aplikaci Connect, tak na webu.

V mobilu klepnete na aktivitu a z menu (tři tečky vpravo) zvolíte Upravit aktivitu. V položce Typ aktivity vyberete Jízda na kole uvnitř a po změně typu aktivity v položce Vzdálenost zadáte počet ujetých kilometrů, co ukázal Rotoped. Více mobilní aplikace neumožňuje, takže pokud chcete zadat například průměrnou kadenci nebo průměrný výkon, musíte už na web.

Tam v seznamu aktivit zvolíte patřičné Kardio a následně ji zobrazíte. V levém menu, hned v rohu nahoře, vyberete místo Kardio typ Jízda na kole uvnitř a potvrdíte změnu. Nyní můžete tlačítkem s tužkou (vpravo nahoře) zobrazit editaci a doplnit patřičné údaje jako rychlost, výkon, kadenci aj. A následně už jen aktivitu uložíte, případně přejmenujete. A to je vše. 

I takto upravená aktivita se bude počítat do celkového počtu jetých kilometrů na kole, i když je to takové lehce „vošajstlich“. Přece jen je rozdíl mezi jízdou na válcích nebo venku a rotopedem. Když si nastavíte minimální výkon a budete šlapat pijánko, můžete mít průměrku 35 km/h a vůbec se přitom neunavíte. Ale zase to bude poznat na tepovce. To už záleží na každém, jak si rotoped nastaví.