Komentáře

Úplně stejně jsem před X lety zaběhl svůj nejrychlejší maraton kousek nad 2:45. Garmin jsem nechal doma, na ruku hodil Timex Ironman hodinky na mačkání kilometrů a běžel jsem na pocit. Nejlepší závod, co jsem odběhl. Stále na tu volnost vzpomínám. Přijde mi, že jsme dnes vážně otroci technologie. Jakmile chvíli nejde závod podle plánu a třeba nám vyletí tepovka, tak nám jí naše vlastní psychika vyhodí ještě výš a už jsme v začarovaném kruhu. Možná to je fakt lepší čas od času...

Boli časy keď okrem merania času nebolo nič a ani informácie. Vtedy sa naozaj trénovalo na pocit. Bol som mladý a keď som to prehnal, nič sa nestalo :-) Dnes som rád, že ma má čo kontrolovať a ja si viem rozložiť sily. A nie, naozaj to dodnes neviem spoľahlivo odhadnúť iba podľa pocitu. To sa dá iba ak budem mať rovnaké tréningy a to pre zlepšovanie nemá význam.

Já nevím do jaké míry jde o její vyjádření a jak moc je to senzace médií, no přijde mi jako šaškec se vymezovat vůči hodinkám, když na trénink používá nejmodernější nástroje pro řízení výkonu a regenerace o kterých nemají mnozí lidi ani šajnu. Víš jak to na mě působí? Jako kdyby takový Michael Phelps říkal lidem co jsou na dietě že nikdy svoje kalorie nepočítal

Pokiaľ človek behá na pocit, a nemá žiadne ciele, nechodí ani preteky "okresný prebor" tak sa dá fungovať. Ale akonáhle chce niečo viac, a nebehá, tempá, intervaly, šprinty, tak z dlhodobého hľadiska bude prešľapovať na mieste.